Ve čtvrtek 29. srpna byla za přítomnosti hejtmana Plzeňského kraje Rudolfa Špotáka, náměstka hejtmana pro oblast školství Vladimíra Kroce, vedoucí Odboru školství Plzeňského kraje Jaroslavy Havlíčkové a dalších vzácných hostů slavnostně otevřena nová výdejna jídla na naší škole.

Ve škole fungovala jídelna v 70. letech v přístavku školy, byla ale zrušena. V posledních dvaceti letech se žáci vyššího gymnázia stravovali na sousedním Církevním gymnáziu, žáci nižšího gymnázia docházeli v doprovodu učitelů na 12. základní školu. Tento stav byl dlouhodobě neudržitelný. O projektu výdejny jsme uvažovali již před asi 15 lety za působení bývalého ředitele Josefa Trnečka, plánovala se ve školnickém bytě.

O jeho znovuoživení se postaraly 4 kolegyně ze školy – oslovily Radu Plzeňského kraje a díky podpoře Plzeňského kraje vznikla v části zahrady školy tato moderní výdejna.

Odvážného architektonického řešení se ujal architekt Jiří Zábran. Výdejna vznikla v části zahrady školy. Jedná se o dřevostavbu s kapacitou 70 míst u stolu. Celková zapsaná kapacita je 350 strávníků za den, měla by obsloužit celé nižší gymnázium naší školy. Jídlo bude dodávat jídelna ze SPŠE v Plzni. Sál je vybaven i moderní audiovizuální technikou, rádi bychom zde pořádali nejrůznější přednášky a besedy.

Kromě výše uvedených si zaslouží velké poděkování i bývalý ředitel gymnázia Petr Mazanec, autor projektové dokumentace Rudolf Jedlička, technický dozor Milan Froněk, členové Alpinum klubu a realizátoři celé akce – firma Palis, zastoupená jednatelem Jaromírem Eismanem, a firma Centrum gastronomie Sušice, zastoupená jednatelem Čestmírem Kulíškem.

Zkušební provoz bude zahájen během podzimu, od ledna by se zde měli stravovat žáci celého nižšího gymnázia. Žáci vyššího gymnázia budou i do budoucna využívat jídelnu Církevního gymnázia.

Celý projekt stál asi 30 milionů korun a hradil jej v plné výši zřizovatel naší školy – Plzeňský kraj, za což mu patří velký dík!

Jan Hosnedl

Foto: Patrik Pátek, Plzeňský kraj

Ve dnech 19. 6. – 25. 6. 2024 se skupina studentů naší školy zúčastnila exkurze do Normandie. Cílem se stala místa spojená s významnými událostmi I. a II. světové války.

Všechny nástrahy a zádrhele jsme společně zvládli, a to hlavně díky nadšení, vytrvalosti a perfektní spolupráci všech studentů i učitelů.

„Po několikahodinové cestě autobusem jsme dorazili do prvního z našich mnoha cílů, do francouzského Verdunu. I počasí jako by nám chtělo připomenout chod dějin určující minulost, když nás studeným větrem a černým nebem doprovázelo k široko daleko táhnoucím se polím, posetým bílými kříži. V citadele, pár kilometrů od pomníků a hřbitova si každý mohl na vlastní kůži zažít tíseň z pobytu v útrobách země pod bitevními poli, a to při jízdě vagonem protkané chladem a tmou.

Odpoledne jsme nechali rok 1916 za sebou, v prosluněné Remeši a u jedné z mnoha katedrál Notre Dome jsme načerpávali síly, abychom mohli dalšího dne skočit dál v čase, do roku 1918. Replika jídelního vozu na nás čekala v lesích u Compiègne, střežena hustým deštěm. Za zvuků kapek, tříštících se o střechu nad námi, jsme desítky minut strávili prohlížením původních filmů z významných bitev jak o Verdun, tak o řeku Somme nebo Champagne.

Přesouvajíce se na západ od vagonu příměří roku 1918 a 1944 nás autobus dovezl do města Rouen. Pod žhavým sluncem vyčnívala z ulic proslulá katedrála a v její těsné blízkosti jsme obdivovali přes ulici se táhnoucí orloj.

Dalšího dne pokračoval zájezd k Mont-Saint-Michel, ostrovu mizícímu ve zlatém písku normandského pobřeží. Po scenérii kláštera, jak vystřižené z fantasy románů, následovala návštěva města Caen, jež nám bylo většinu zájezdu i bydlištěm. Caenskými uličkami, bludištěm obchůdků, barů a restaurací s prostřenými stoly, by v podvečerním čase vydržel každý chodit nekonečně dlouho.

Předposlední den byl zcela zasvěcen minulosti a protkán šuměním vln historii utvářejících pláží. Modely a výklad o vrcholu tehdejšího inženýrství a technologie nás v muzeu věnovanému vylodění v Normandii ohromily. Film se skutečnými záběry z vylodění, promítaný ze všech stran diváků, nás hluboce zasáhl. Bezkonkurečně největším kontrastem celého zájezdu bylo, když jsme se bezstarostně koupali v moři a odpočívali na pláži Omaha, kde před 80 lety zemřely tisíce vojáků.

Na závěr zájezdu jsme si již tak spálené obličeje a zátylky dosmažili během odpoledne v Paříži. V metropoli módy, kultury a umění, momentálně zmítané přípravami olympijských her, jsme nejdříve poznávali významné památky z paluby prohlídkové lodi a poté z vyhlídky Eiffelovy věže. Po zbytek večera jsme ve skupinkách probíhali Paříží ve snaze spatřit toho co nejvíce. Potom už nás čekala jen cesta zpět do Čech.

Poslední slova však patří těm, jejichž jména stojí na náhrobcích po celém severu Francie, a i těm, jejichž jména padla s nimi v zapomnění. Jen díky hrdinům obou světových válek můžeme chodit válkám ve stopách, nikoliv jim po boku pochodem. Celý zájezd nám byl připomínkou, že snahou každého z nás by mělo být se z minulosti poučit, opakujícím se chybám předejít a válečným šlépějím z otisků našich bot se za každou cenu vyvarovat.“

Dominika Hornová (8. E)