Dne 16. dubna 2025 se deset studentů naší školy – Michal Štych, Martin Tlapa, Lucie Vyhnánková, David Kraus, Kristýna Vlčková, Tomáš Ježek, Bára Kadlecová, Patrik Altmann, Kryštof Ircing a Šimon Halíř – v předepsaném složení 7 mladých mužů a tři mladé ženy zúčastnilo každoročního Juniorského maratonu RunCzech pro týmy středních škol. Cílem závodu bylo uběhnout deset úseků po 4,2 km, které daly v součtu dohromady celou délku maratonské trati.

Závodu se zúčastnilo devět týmů z Plzně, Klatov a Stříbra, z plzeňských gymnázií jsme byli jediní. Na každého ze studentů čekalo osm koleček v sadech před Státní vědeckou knihovnou, během nichž se závodníci museli vypořádat se stoupajícím horkem, žaludeční nevolností, hledáním optimálního rozložení sil, chodci pletoucími se do cesty i proměnlivými průběžnými výsledky, které náš tým vysazovaly na třetí místo a poté jej z něj znovu sesazovaly.

Studenti Gymiku nakonec obsadili velmi hezké čtvrté místo necelou minutu za třetím týmem, což závodníky pochopitelně lehce mrzelo, nicméně jako pedagogický doprovod maximálně oceňuji soudržnost našich studentů, a to i ve srovnání s některými týmy z dalších středních škol. U nás stoprocentně fungovala vzájemná podpora, skandování na trati i v cíli, poskytování tekutin i minerálů právě běžícímu studentovi, solidarita vyjádřená paralelním během vedle trati i celkově dobrá nálada v týmu. Srdečně děkuji všem studentům, kteří vzorně reprezentovali naši školu po sportovní i lidské stránce a opravdu nic nevypustili. Jejich jménem rovněž vyjadřuji přání, aby se v příštím roce povedlo sestavit tým s komfortnějším časovým předstihem, protože jak se ukázalo, dát dohromady deset studentů ve dnu ředitelského volna je opravdu výzva pro ty nejzodpovědnější ;o). Za to všem studentům patří ještě jeden speciální dík.

Dne 6. května nás navždy opustil Richard Smola. Obdivuhodný člověk, po kterém tu bude smutno.

Pan Smola byl naším absolventem. Byli jsme vždy rádi, když nás navštívil a vyprávěl o svém životě. Zde je například přepis jeho vzpomínání v rámci studentské minikonference k výročí měnové reformy (2013), pořádané na naší škole.

„Richard Smola, skaut tělem i duší, předseda spolku PTP Západní Čechy – Plzeň a věrný spolupracovník Paměti národa Plzeňského kraje, nás vždycky potěšil zajímavými tipy na pamětníky. Jeho životní cesta se uzavřela ve věku nedožitých 95 let. Čest jeho památce a upřímnou soustrast rodině. Nezapomeneme. Případné kondolence je možné zasílat do kanceláře Paměti národa Plzeňského kraje.

Když jsme natáčeli jeho vzpomínky pro Paměť národa, vyprávěl nám: „Máti mi psala skoro každý den dopis, co je doma nového. A otec vždy připsal: Zdraví tě táta. A najednou chodily dopisy bez tátových poznámek. Tak jsem volal domů: ,Kdepak je táta?‘ – ,Na služební cestě.‘ Za týden jsem volal znovu: ,Kde je táta?‘ – ,Ještě pořád na služební cestě.‘ Tak jsem říkal: ,Máti, řekni mi pravdu. Není táta zavřenej?‘ – ,Je.‘“

Richard Smola se narodil 3. června 1930 v Plzni. Jeho tatínkem byl Ing. Alois Smola, majitel firmy na turbodynama Ferrotechna a prezident Obchodní a živnostenské komory v Plzni, který se po roce 1948 stal terčem perzekuce komunistické moci, byl zatčen a odsouzen k jednomu roku vězení, v roce 1953 byla celá rodina v rámci Akce B – Buržoasie vystěhována z Plzně do malé vesnice Božanov na Broumovsku, po intervenci ze strany Škody do Ptenína u Merklína. Richard Smola vystudoval reálné gymnázium a Vysokou školu strojní a elektrotechnickou v Plzni, která byla součástí Českého vysokého učení technického v Praze, obor strojní. Studium mu bylo přerušeno kvůli vojenské službě u Pomocných technických praporů. U lehkých a později těžkých PTP byl od října 1951 až do zrušení PTP v květnu 1954. Sloužil v Libavé, na stavbě letiště v Přerově, v dolech v Ostravě a v Hájnících u Banské Bystrice. Po propuštění dokončil studium vysoké školy a roku 1956 nastoupil do zaměstnání v Energostroji, který se později stal součástí Škodových závodů, později samostatným podnikem Škoda Praha. Pro podnik prováděl i zahraniční montáže a jednání – v Dánsku, Bulharsku, Kanadě a Argentině. Vedl stavbu a montáž velkoelektrárny Felton na Kubě. Stal se předsedou spolku PTP Západní Čechy – Plzeň a působil také v plzeňském klubu oldskautů. U příležitosti svých 90. narozenin obdržel z rukou primátora stříbrnou pamětní medaili města Plzně, v roce 2009 Pečeť města Plzně.“ (z FCB Paměť národa Plzeňský kraj)

Více si o jeho životním příběhu můžete přečíst v archivu Paměti národa: https://www.pametnaroda.cz/cs/smola-richard-1930

(Foto: Paměť národa, Fotograf Jan Ruzicka, Instagram @mikulasske_23)

Letošní 80. výročí osvobození naší země od německé okupace  bylo spojeno s celou řadou vzpomínkových akcí. Jedna z nich se odehrála 5. května v Kladně u rodného domu Vojtěcha Ježka  – hrdiny  druhého odboje, bývalého profesora na dnešním Gymnáziu Plzeň a ředitele této školy in memoriam. Pietního aktu se zúčastnila řada členů rodiny Vojtěcha Ježka a také zástupci naší školy.

Vojtěch Ježek byl absolventem Filozofické fakulty UK v Praze, obor filozofie, francouzština a němčina. V roce 1935/36 byl Ministerstvem školství vybrán jako lektor českého jazyka a literatury na univerzitu do Štrasburku.

Po návratu a absolvování povinné vojenské služby začal vyučovat na II. plzeňské reálce češtinu a francouzštinu.  Patřil zde pro svou odbornost, postoje a smysl pro humor k nejoblíbenějším vyučujícím. Na dnešním Gymnáziu Plzeň má od roku 2006 pamětní panel věnovaný jeho památce.

Po začátku války se v Plzni zapojil do protifašistického odboje, za což byl v lednu 1943 zatčen a odsouzen ve svých 33 letech k trestu smrti.

Profesor Vojtěch Ježek byl popraven v Lipsku 13.dubna 1945 spolu s dalšími 31 odsouzenými, mezi nimiž byli také dva Francouzi, dva Rakušané a tři Němci.

15.dubna 1945 bylo Lipsko osvobozeno Američany.

Po válce mu byl prezidentem Benešem udělen in memoriam  Československý válečný kříž 1939.

Pan kolega Ježek zemřel velmi mladý, svým hrdinstvím a životem byl a je inspirací pro svou rodinu, své žáky  a jistě i své kolegy.

Alice Trefná

Zdroje :

Almanach Gymnázia Plzeň, Mikulášské nám., 2006

Jiří Ruml, Znamínko na Duši, Západočeské nakladatelství , 1990

V úterý 29. 4. se třída 2. B vydala na exkurzi do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Program byl opravdu nabitý – kromě prohlídky samotného sídla zákonodárné moci nás čekalo i setkání s ministrem kultury Martinem Baxou, který je nejen významnou politickou osobností, ale také bývalým studentem a později i učitelem našeho gymnázia.

Ministr Baxa se s námi podělil o své vzpomínky na studijní léta – ptali jsme se ho, jestli někdy zazlobil, kdo byl jeho oblíbený učitel, jak často chodí do divadla a co poslouchá za hudbu (ať žije Depeche Mode!). Pro nás to byla skvělá příležitost setkat se s někým, kdo kdysi seděl ve stejných lavicích jako my.

O atmosféru se postaral i náš průvodce, který svým nadšením pro Sněmovnu doslova žil. Kdyby mohl zahodit sako, určitě by si oblékl tričko s nápisem „Miluju Poslaneckou sněmovnu!“ – a nikdo by se nedivil.

Gymik jsme reprezentovali na jedničku. Jeden z našich spolužáků dorazil v kostýmu upíra a u řečnického pultu předvedl výstup hodný nemrtvého státníka – jestli to byla alegorie české politické scény, to se dodnes neví. Jiný spolužák si naopak zapomněl tašku, takže jsme na něj museli čekat asi 20 minut, než ji doběhl hledat z Malostranského náměstí až na to Staroměstské a zpět.

Někteří z nás si pod vlivem tohoto zážitku již teď dělají zálusk na kariéru v Poslanecké sněmovně a my budeme držet palce!

Děkujeme za perfektní den!

Za 2.B Ela Nováková a Zuzana Majerová

V pondělí 28.4. vystoupil v naší aule orchestr Tremolo (Třemošenský laskavý orchestr) pod vedením dirigenta, skladatele a pedagoga Dalibora Bárty, který tento soubor založil z žáků a učitelů ZUŠ Třemošná již v roce 2004. Důvodem vzniku byla touha propojit všechny vyučované obory a poskytnout žákům novou motivaci a zážitek ze společné hry. Na více jak hodinovém koncertu se podíleli i žáci naší školy. Děkujeme za krásný hudební zážitek. Galerie fotek a videí zde: https://www.rajce.idnes.cz/gymik-deutsch/album/tremolo-na-gymiku-28-4-2025