K velkým objevům dneška, které posouvají vědění a dostávají Nobelovy ceny, vědci často přicházejí díky propojení poznatků z různých oborů. V Česku je ale toto proplouvání mezi disciplínami spíš výjimkou taženou nadšenci.

Experti proto volají po tom, aby dostalo lepší podmínky. V rozhovoru pro DENÍK N to vysvětluje naše absolventka Lenka Zdeborová, která dlouhodobě působí ve Švýcarsku na univerzitě EPFL v Lausanne.

Pohybujete se mezi několika vědeckými oblastmi: propojujete matematiku, fyziku a informatiku. Kdy jste zjistila, že vaše místo je na pomezí různých oborů? Jak jste k tomu došla?

Už během magisterského studia teoretické fyziky. Jeden z profesorů mi tehdy dal přečíst článek o problému K-SAT, jedné z klasických úloh informatiky. Zjednodušeně jde o otázku, zda lze současně splnit velké množství logických podmínek.

Jak si ten problém máme představit?

Představte si, že pozvete přátele na večeři a sestavujete zasedací pořádek. Někteří se nemají rádi a nechtějí sedět vedle sebe, jiní naopak chtějí sedět spolu. Existuje vůbec takové rozmístění, které splní všechny požadavky najednou? Podobnou otázku řeší K-SAT, jen jsou v něm požadavky vyjádřené pomocí přesně daných logických podmínek. Každá jednotlivá podmínka je jednoduchá, ale zjistit, zda lze splnit všechny současně, může být velmi obtížné.

Autoři zmíněného článku k této úloze přistupovali pomocí metod vyvinutých ve statistické fyzice neuspořádaných systémů.

Tahle oblast lidského poznání také nemusí být většině lidí známá…

Vzduch kolem nás tvoří obrovské množství molekul, například kyslíku a dusíku. Neustále se pohybují a srážejí, každá jinou rychlostí a jiným směrem. Přesto dokážeme vlastnosti vzduchu jako celku popsat pomocí několika veličin, například teploty a tlaku. Statistická fyzika vysvětluje, jak vlastnosti celku vznikají z chování a vzájemného působení jeho jednotlivých částí.

Její metody ale můžeme využít i při studiu neuronových sítí. Ty obsahují obrovské množství takzvaných vah – čísel, která se upravují při učení z dat a společně určují, jak síť funguje.

Zkoumáme, jak z těchto mnoha provázaných změn vznikají schopnosti celé sítě a jaké zákonitosti tento proces řídí.

Mezi autory zmíněného článku, který mě naprosto nadchl, byli Giorgio Parisi, pozdější nositel Nobelovy ceny za fyziku právě za průlomové práce o těchto systémech, a Marc Mézard. Ten se následně stal mým školitelem.

Celý článek naleznete na Deníku N.

Rozhovor s Lenkou Zdeborovou z doby jejího studia na naší škole naleznete v almanachu školy na straně 154.