Druhý zářijový týden poznávaly 3. G a budoucí i bývalá 4. B střední Itálii. Letos jsme si připomněli třicáté výročí této tradiční akce; poprvé jsme jeli už v roce 1996. Tradiční byl i program zaměřený na historické, sociální, gastronomické, výtvarné a literární pozoruhodnosti Toskánska, Umbrie a Lazia. Obdivovali jsme pruhované katedrály v Sieně a v Orvietu, plánovali svatby v rozpadlém opatství San Galgano,nechali se zaskočit bizarností výstřední Tarotové zahrady a groteskně záhadného Bomarza, obdivovali technický um stavitelů studně svatého Patrika v Orvietu, kodrcali se hadokřivými silničkami a temnými stržemi Lazia, pozorovali podivnou a znepojivou krásu Etrurie v okolí Pitigliana, prozkoumali apokalyptickou ves Civita di Bagnoreggio,  koupali se v Tyrhénském moři, v Bolsenském jezeře a po vzoru starých Římanů i v sirných lázních Saturnia,  ochutnávali, co se dalo, na závěr odpočívali v tiché spirituální kráse Assisi a s Karlem Čapkem volali: „Assisi, tichosti, modři nebeská!“. Ustáli jsme hlad, vedra, noční útok mozkožravé lišky i vytrvalý déšť a posilovali vzájemné sociální vazby. Bylo to krásné  a souhlasíme s E. M. Forsterem, že: „Je to osud, ale klidně tomu říkejte Itálie“.

(S láskyplnou vzpomínkou na Radku Lehečkovou.)

Foto Honza Křepelka a další